Galerie »

« články a reportáže

Expedice Galapágy

Ano, Galapágy nezklamaly! Tak na tom se shodlo všech šestnáct účastníků naší lednové expedice hned po vynoření z prvního takzvaného „check“ ponoru.

Navštívit Galapágy byl můj tajný sen už od dětství, kdy jsem si přečetl knihu od J. I. Cousteaua Tři dobrodružství lodi Calipso s nádhernými fotografiemi a barvitým líčením podmořského světa souostroví Galapagos. A tak, po třech letech příprav a organizování, se můj letitý sen stal skutečností a 15. ledna 2007 jsem i s celou partou podobně „postižených“ potápěčů seděl v letadle směr Ecuador. Po náročném dvacetičtyřhodinovém přesunu jsme přistáli v Quitu, kde začalo naše dobrodružství.

Pokud bych se měl rozepisovat o všech zážitcích, které jsme prožili během fantastických tří týdnů pod vodou i na souši, bylo by to přinejmenším na cestopisný román. Vrátím se tedy jen k tomu našemu „check“ ponoru, aby jste si udělali obrázek o čem bylo naše týdenní potápěčské safari kolem souostroví Galapágy, včetně vzdálených ostrůvků Wolf a Darwin. Ze zkušeností z jiných lokalit vím, že první zkušební ponory bývají o kontrole potápěčské výstroje, správném vyvážení, zopakování si podvodních signálů a dovedností. Většinou se provádějí někde v mělčině na písku, bez možnosti vidět něco zajímavého. Vše nasvědčovalo tomu, že i náš první ponor bude „o ničem“. Loď kotvila poblíž ostrova Baltra, kousek od letiště v mělké zátoce s písčitým dnem. Proto nás naši průvodci mile překvapili, když jsme se na briefingu dozvěděli, že tento první ponor bude na vzdálené návětrné straně ostrůvku Mosquera vzdáleného deset minut jízdy „gumákem“ od naší zakotvené lodě. Ponor na stěně plné života a s takovým množstvím ryb předčil mé očekávání. To, že uvidíme kladivouny bronzové (Sohyrma lewini), hejno rejnoků Maranů tichomořských (Rinoptera steindachneri), desítky žraloků útesových bílocípích (Triaenodon obesus) a množství murén, to nás opravdu všechny mile překvapilo a po ponoru jsem viděl úsměvy i u těch největších potápěčských pesimistů. Dlouho do noci se vedly diskuse co nás čeká a co uvidíme v dalších dnech. Tento první galapážský ponor mi zůstane v mysli na celý život.

Další den na lokalitě jménem Cousin rock mezi ostrovy Santiago a Bartolomé nás překvapilo obrovské hejno endemických rybek jménem Salema černopruhá (Xenocys jessiae), které nám pod vodou úplně zakrylo výhled kolem sebe. Rybky se rozestupovaly jen těsně před námi, aby za námi mohly uzavřít tuto neproniknutelnou stěnu pruhovaných těl. Z těch pruhů se mi v jednu chvíli až zatočila hlava a ztrácel jsem svou orientaci, když se přede mnou rozestoupila rybí stěna a ocitl jsem se tváří v tvář žraločí otevřené tlamě. Ani nevím kdo z nás dvou se lekl více. Je nepochybné, že tímto útvarem nekonečných pruhů se Salemy brání proti útokům lachtanů a žraloků bílocípích útesových, kteří nás po celou dobu ponoru v hejnu Salem doprovázeli. Byl to opravdový živoucí podvodní útes, kde pro samé pozorování velkých predátorů nemáte ani čas zabývat se hledáním úžasně maskovaných mořských koníků, které na této lokalitě spatřilo jen několik potápěčů z naší skupiny. Nevadí, vždyť jsme sem nepřijeli kvůli makro životu, přesto že i ten je na Galapágach úžasný.

Čím dále na sever a blíže k souostroví Wolf a Darwin byla voda průzračnější, hejna žraloků kladivounů se zvětšovala, přibývali i nebojácní žraloci galapážští (Carcharhinus galapagensis), stáda delfínů, skupinky rejnoků jménem Siba běloskvrnitá (Aetobatus narinari) a občas se ukázala i Manta obřích rozměrů.

Potápění na lokalitě Wolf znamenalo pro nás absolutní potápěčskou extázi. Množství kladivounů již zastiňovalo výhled k hladině a ve stejný okamžik stejně početné skupiny žraloků galapážských lovily v silném proudu u kolmé stěny ostrova. Kousek od stěny v křišťálové modři se majestátně vznášela neuvěřitelná hejna rejnoků rodu Mobula, která musela čítat jistě stovky jedinců. Voda na hladině měla příjemných 28˚C, ve 40 metrech pouhých 18˚C. Viditelnost zde na otevřeném moři u ostrovů Wolf a Darwin kolísala mezi 15 až 30 metry.

Každý ponor na všech lokalitách byl na způsob rybí a želví polévky s obrovskými hejny žraloků, delfínů a rejnoků a dnes již vím, že vzdálené potápěčské lokalitě jménem Galapágy se na světě nic nevyrovná!

Pro mne osobně je potápění na Galapagos pravá potápěčská meta a vím, že se na tyto ostrovy musím určitě ještě jednou vrátit, nejen kvůli skvělému potápění, ale i kvůli přírodě na pevnině.

Je to nezapomenutelná zkušenost, pozorovat na jediné pláži ve volné přírodě leguány mořské (Amblyrhincus cristatus) a suchozemské (Conolophus subcristatus), lachtany, tučňáky galapážské (Spheniscus mendiculus) a spoustu druhů endemických ptáků, s nejpopulárnějším zástupcem terejem modronohým (Sula nebouxii), lépe znějícím anglicky Blue-footed booby. Všichni tito krásní tvorové jsou velice krotcí, žijící v absolutní harmonii bez přirozených nepřátel. Jedinými narušiteli této idylky jsme byli my s našimi dotěrnými fotoaparáty a kamerami. Uprostřed této nedotčené přírody si připadáte jako by jste kráčeli v obrovské zoologické zahradě, ohraničené širými vodami Tichého oceánu.

A co možná ještě o archipelago Galapagos nevíte.

Oficiální název není souostroví Galapágy, ale Arcipélago de Colón, leží přímo na rovníku 1000km na západ od Ecuadoru s rozlohou 7 844km čtverečních. Vlivem aktivní vulkanické činnosti a posunu kontinentálních desek se souostroví Galapágy vzdaluje ročně o 4 cm od kontinentální Jižní Ameriky.

V roce 1998 se galapážská mořská rezervace rozšířila na celkovou plochu 13 300km čtverečních a stala se tak po australském Velkém bariérovém útesu druhou největší podmořskou reservací na světě. Od roku 2001 je tato podmořská oblast zapsána do seznamu světového přírodního děditství UNESCO.

Spojení mezi Ecuadorem a ostrovy zajišťuje denně několik leteckých spojů moderními Boeingy.

Po úspěšně provedené dolarizaci ecuadorské ekonomiky je dnes na Galapágách jedinou měnou americký dolar. Největším turistickým centrem je město Puerto Ayora na ostrove Santa Cruz, kde také žije většina z asi 20 000 populace celého souostroví Galapágy. Trvale obydlených je zatím pouze pět z celkového počtu třinácti sopečných ostrovů.

I přes regulaci zprávy přírodní rezervace souostroví ročně navštíví až 200 000 turistů, což je nárůst o 3000% za posledních 20 let! Tento neudržitelný nárůst turistiky na Galapágách sebou přináší značná negativa. Jedním z nich je i vzrůstající poptávka restaurací po čerstvých rybách, kterou využívají místní rybáři k rybolovu zakázanými technikami ve vodách přírodní rezervace.

Galapágy se evidentně potýkají s problémem najít rovnováhu mezi pohádkovými příjmy z turistického ruchu (každý turista starší 12 let vstupující na území galapážského souostroví musí zaplatit jednorázový poplatek 100 USD) a zachováním nádherné galapážské fauny a flory co nejvíce nedotčené. Přesto jsem měl z regulace a práce ochránců přírody z Galapážského národního parku dobrý pocit a věřím, že pro záchranu a uchování tohoto zapomenutého a nejméně dotčeného unikátu na světě, udělají maximum.

Co z toho všeho vyplývá a co říci závěrem?

Galapágy jsou skutečným unikátem a na světě nenajdete jim podobné místo. Vy, kdo uvažujete o návštěvě tohoto nejenom potápěčského ráje, kde ještě stále stojí dobré pivo jménem Pilsener pouze 1,50USD a prostitutka 15USD, nerozmýšlejte se moc dlouho, protože není na co čekat:-)

Text a foto: Martin Jakeš